Více než třicet let po vyřazení ze služby se blíží definitivní konec jedné z nejvýznamnějších válečných lodí 20. století. Americké námořnictvo zahájilo proces hledání společnosti, která převezme mimořádně náročnou likvidaci křižníku USS Long Beach (CGN-9), vůbec první hladinové bojové lodi na světě poháněné jadernými reaktory. Symbol technologické převahy USA během studené války tak po desetiletích čekání míří definitivně do šrotu.
Loď, která předběhla svou dobu
Revoluční loď USS Long Beach vstoupila do služby v září 1961. Šlo o první hladinovou válečnou loď, která využívala jaderný pohon, což jí poskytovalo prakticky neomezený operační dosah bez nutnosti doplňování paliva. Byla posledním americkým křižníkem postaveným na klasickém křižníkovém trupu a zároveň prvním, který ukázal možnosti jaderného pohonu na hladině.
Se svými dvěma reaktory C1W, délkou přes 220 metrů a výtlakem více než 15 500 tun představovala technologickou demonstraci americké převahy. Charakteristická hranatá nástavba ukrývala experimentální radarový systém SCANFAR, přímého předchůdce radarů AN/SPY-1 používaných později na lodích systému Aegis. Mnohé technologie poprvé vyzkoušené právě na Long Beach se staly standardem amerického námořnictva v následujících desetiletích.
Od Vietnamu až po Pouštní bouři
Během více než tří desetiletí služby se Long Beach účastnila řady významných operací. Nasazena byla během války ve Vietnamu, kde poskytovala protivzdušnou obranu americkým svazům a podílela se na zachycování severovietnamských letounů. Ve Vietnamu sestřelila jako první loď řízenou raketou dva letouny Mig-21v květnu a září 1968. Později operovala v Indickém oceánu, Perském zálivu během operace Desert Storm.
Jedním z nejslavnějších okamžiků její kariéry byla Operation Sea Orbit v roce 1964. Společně s letadlovou lodí USS Enterprise a fregatou USS Bainbridge vytvořila první kompletně jaderný svaz hladinových lodí, který obeplul svět bez jediného doplnění pohonných hmot. Šlo o silnou demonstraci americké námořní síly v době vrcholící studené války.
Proč americké jaderné křižníky zmizely
Přestože Long Beach prokázala mimořádné schopnosti, ukázala také stinnou stránku jaderného pohonu. Provoz těchto lodí byl extrémně drahý. Vyžadovaly specializované posádky, náročnou údržbu, pravidelné výměny jaderného paliva a komplikované modernizace. Po skončení studené války navíc americké ministerstvo obrany hledalo úspory. Namísto dalšího doplňování paliva reaktorů se americké námořnictvo rozhodlo všechny jaderné křižníky postupně vyřadit a nahradit je konvenčně poháněnými plavidly tříd Ticonderoga a Arleigh Burke, jejichž provoz byl výrazně levnější při zachování obdobných bojových schopností. Jaderný pohon zůstal pouze u letadlových lodí a ponorek.
Dlouhé čekání na poslední cestu
Long Beach byla vyřazena již v roce 1995. Následně byly odstraněny oba reaktory, kompletní nástavba i velká část přídě a zádě. Z původní legendární lodi tak zůstal pouze trup s reaktorovými sekcemi uložený v loděnici Puget Sound Naval Shipyard.
Americké námořnictvo letos definitivně rozhodlo, že loď nebude zařazena mezi historicky chráněné památky. Důvod je prostý, rozsah demontáže je natolik velký, že plavidlo si již podle hodnotící komise nezachovává svou historickou podobu. Po vypršení lhůty pro veřejné připomínky bez námitek nyní námořnictvo hledá průmyslového partnera, který zajistí přepravu, rozebrání, demilitarizaci a ekologickou likvidaci zbytku trupu.
Americké námořnictvo už podobnou zkušenost získává při přípravě likvidace letadlové lodi USS Enterprise, jejíž rozebrání se stalo prvním komerčně realizovaným projektem tohoto typu. Právě zkušenosti z Enterprise mají být využity i při konečné likvidaci Long Beach.
Zdroj: TWZ, The Armory Life
Autor/Licence fotografie: USS Long Beach, PH1/AC E.L. Goligoski, U.S. Navy – Official U.S. Navy photo NH 106500-KN from the U.S. Navy Naval History and Heritage Command, Public Domain